Info o JTŠ | Ankety-cancák | Adresář | Kniha návštěv | Akce-kronika-galerie | Odkazy | Přednášky



Teploměr

Naplánované akce Galerie
Naplánované akce Galerie

Kronika


Zimní setkání absolventů JTŠ

Organizátoři: Urna, Buvár, Motejl a další, co vytvářeli program
Účastníci: Machr, Urna, Cígo, Wohryzek, Buvár, Vládin, Pauzička, Hudlan, Karel, Hanz, Ježek, Dida, Panika, Tomáš, Michal, Hafka, Fred, Všezny, Jager, Hanka, Šíša, Editka, Indy, Jay, Kírek, Kikča, Žán, Mareček, Kája, Džejna, Emánek, Tarasca, Mušketýr, Světluš, Hynek, a další účastníci
Místo konání: táborová základna Kadov u Blatné

Tak opět nadešel čas kdy jsme se měli potkat s přáteli z JTŠky a my se těšili až nadejde ten správný pátek na to se vydat na sraz.


Jak už to tak bývá v pátek jsme se začali pomalu sjíždět na Kadov, místo kde nám v létě bylo dobře, abychom potkali přátele jak ty co jsme poznali v létě tak i dalšími co jsme ještě neznali. Už jsme se těšili na báječnou partu. Postupně jsme se v pátek sjížděli na Kadov, někdo přijel dřív někdo později, někdo známí někdo nový, všichni jsme se ale přivítali a dali se do slavení toho že jsme se znovu setkali. V pátek bylo dlouho veselo. Povídali jsme si o novinkách a zážitcích co se nám staly. Taky jsme rozložili nějaké hry a užívali si pohodu sice někteří tropili neplechu ale tak nikomu se nic nestalo a pára se občas upustit musí. Navíc jsme tu měli takovou výzvu jen pro pár odvážlivců. Dohodli jsme se uvítat sobotní rozbřesk. Tak abychom ho nepromeškali byli jsme celou noc vzhůru. Čekání jsme si ukrátili různými hrami i povídáním. Uteklo to rychle ani jsme se nenadáli a bylo půl sedmé ráno. Pro některé po pár hodinách spánku jsme se pomalu probouzeli a obhlédli situaci co se změnilo od pátku. Někdo vypadal jak kdyby přes něj přeběhlo stádo zvířat, no není čemu se divit když spali pod haldou matrací. Někdo zas vypadal jak náš zelenavý rybník Krčák. No nic se nedá dělat museli jsme se všichni zkurírovat rychle, protože pro nás měl Emánek a další připravenou hru. Naším úkolem bylo zachránit pár přátel horolezců co se kdesi zřítili. Na začátku jsme se rozdělili do dvou týmů a pak nám Emánek řekl, že od nich získal zprávu kde se nacházejí. Ovšem že se při přenosu na papír jaksi zamotala a my že si ale musíme poradit a i tak vyřešit zprávu a vydat se na cestu. Tým ve vedení v Wohryzkem vyluštil zprávu první přestože většina na to koukala jako na zprávu z jiného světa. Holky Hafka a Všezny se do toho bez jakéhokoli zděšení pustili a za pár chvilek nebylo co řešit a my vyrazili kupředu zanechávajíc skupinu pod vedením Indyho za sebou. Cestou jsme potkali značení, které nás utvrdilo ve správném vyrěšení zprávy a my postupovali směle vpřed po cestě. Po chvíli jsme uviděli druhou skupinu jak nám jde v patách akorát jdoucí po poli, místo po cestě. Drobet nám zkazili náš plán jak jim zamotat hlavu, když jsme jedno značení drobet upravili. No co na rozcestí kam dojdou i oni jsme to zopakovali a ač nás Indy a ostatní viděli jak jdeme jinudy tak i přes to šli naším upraveným směrem. Proto jsme neztráceli čas a rychle šli udávaným směrem. Pobavil nás anglický kruhový objezd. I přes zdržení jsme si ho pro srandu prošli a pak šli dál teď už s v zádech nás dohánějící druhou skupinou. Ovšem vyskytl se další problém na naší cestě se objevily šipky dvě které ukazovaly do různých směrů a tak jsme se rozhodli rozdělit se a projít cesty obě. Indy a ostatní kroutili nad naším počínáním hlavou a šli přímou cestou. Ne jako my. Až se cesty opět setkali tak jsme se i my potkali a vymysleli jsme si na ostatní takovou další lest, že tam byli nějaké drobné úkoly a jestli na ně prý také narazili. Když odpověděli že nikoliv tak jsme je ještě víc zviklali když i druhá naše půlka řekla, že tam něco bylo. Což Indymu nedalo a hned se vraceli a my jsme toho využili a hned spěchali s úsměvem dál. Po cestě jsme procházeli lesíkem i po jeho okraji kde byl docela čerstvě spadlý strom a v něm byla udělaná brána. Jako brána v pohádkách. No kluci co ji připravovali si s tím pěkně pohráli. Děkujem bylo to romantické. Jen co jsme ji prošli hned jsme spěchali dál a už z dálky jsme viděli Jagra a Pauzičku v jednom táboře na věži. Jen co jsme přišli blíž už nám říkali co máme za další úkol. Akorát ještě než to stihli dopovědět už jsme se jim vrhli na žebřík a odřízli jsme jim jedinou cestu. Mezitím dorazili i ostatní. Naším úkolem bylo udělat zhruba dvoumetrový žebřík s pěti příčkami. Využili jsme okolního materiálu. Pár nás hledalo materiál a dávalo ho na hromadu, zatímco Šíša s pomocí Mušketýra stloukal dřevo k sobě. Tarasca, Wohryzek a pak i Žán alias Jay jsme řezali příliš tupou pilou příčky. Ostatní co se nezúčastnili stavby tak rozptylovali druhou skupinu. Přece jen vyhrát chtěl každý. Po dostavbě žebříku jsme si ještě museli sundat dolů jednoho z věže. Tak jsme přece jen opět postavili žebřík a dolů šel jako první Pauzička, chudák v půli cesty se najednou objevilo zemětřesení a on se chytil žebříku jako by šlo o život. Pak mu Šíša napřáhl náruč a takový skok jste snad nikdy neviděli. N váleli se oba po zemi. Ještě než jsme vyrazili pryč z cizího tábora tak druhá skupina zkoušela pevnost svého žebříku a no některé příčky byly najednou fuč. No co na plat museli se znovu přitlouct. Další etapa nás vedla směrem k Náramkům. Po cestě jsme ještě posbírali nějaké roští, co kdyby si pro nás připravili nějaký úkol s rozděláváním ohně tuhle v zimě. Tak jsme už měli sebou nejen žebřík a nástroje na jeho výrobu sebou ale i věci na podpal. Sotva jsme došli k Náramkům objevila se z ničeho nic Džejna a představila se jako převaděč Bananas a řekla že jsme se ocitli na hranici hor kde mohou být zranění. Dovedla nás k velkým kamenům a řekla že ještě počkáme na druhou skupinu a pak nám řekne co musíme udělat. Hned v zápětí se objevila druhá skupinka. Indy na nás ještě koukal proč že máme sebou to roští. Samozřejmě, že jsme neřekli že jen tak ale nakukali jsme jim že to bylo v jednom z mezi úkolů který přešli. Džejna nám pak řekla že se tedy nachází další část mapy důležitou pro záchranu. Ovšem že ji postihla nemilá pohroma. Bylo více výtisků ale všechny zprávy objevili pohraničníci a kopie roztrhali a naházeli na hromadu na spálení, úkolem bylo získat kousky této zprávy a získat její obsah. Nebylo to ale tak jednoduché museli jsme vystihnout okamžik kdy zrovna žádný pohraničník nebyl v dohledu, proto jsme se plížili a schovávali aby nás neviděl. Při tomto úkolu svedl Hynek ještě boj se zákeřným ostružníkem avšak bez zranění se to neobešlo. Po sestavení zprávy jsme už nebyli jako předtím první ale co hlavně že je sranda. Zpráva určovala směr naší cesty do nedaleké vesničky. Kde jsme potkali známou tvář a taky vlkodkaka, který nám prozradil další plán cesty. Tak jsme vyrazili dál šalpajíc na paty Skupince před námi. No sice jsme nebyli tak rychlí jak oni ale zase jsme si užili srandu když jsme se klouzali na zamrzlých loužích na poli. Pomalu jsme se blížili do dalšího kontrolního bodu a už z dálky vidíme že ač jsme se na odbočce přeli zda jdeme dobře tak jsme se aspoň utvrdili že opravdu dobře jdeme. Emánek už na nás čekal a chvíli nás ještě zdržel, protože jedna skupinka plnila úkol který na nás už v zápětí padne. Úkolem bylo vytáhnout raněného z rokliny jen s pomocí lana, na kterém mohl být pouze jeden připoután. Viděli jsme dole Pauzičku který příšerně řval, že má otevřenou zlomeninu míchy a že mu mrzne. No bavil nás. Nakonec dolů pro Pauzičku slezl Wohryzek a byla to doslova šou. Sranda byla když přivázal Pauzu na náš žebřík a my ho na ňom vytahovali nahoru. Řval jako by ho brali na nože. Myslím ale že nikdo z nás by si to co on vyzkoušet nechtěl. Další v pořadí jsme měli rozdělat oheň. Jak se nám teď hodilo táhnout to roští tak daleko, protože v okolí toho moc nebylo jemného na podpal křesadlem nebylo. Dostali jsme svačinku v podobě buřtů a chlebíku. Jediné co nám v tu chvíli chybělo byla akorát hořčice. První skupinka už dávno vyrazila, ale my se stále cpali co to šlo protože čert ví kdy bude něco dalšího. No tak jsme holt vyrazili později a co. Měli jsme plné žaludky a zatím nic před sebou. Tak jsme nakonec uhasili oheň a zahladili po sobě stopy a vyrazili za Pauzou. Jen co jsme dorazili na silnici tak se ozval žebřík že by radši zůstal a tak jsme ho opřeli o jabloň a vydali se dál bez něj. Sice jsme ho měli mít stále sebou ale co už no. Co jsme dál šli tak jsme procházeli okolo slunečních hodin a když máme tolik času tak jsme si udělali i společnou fotku. A už jsme razili dál směrem na židovský hřbitov a okolo něj dál směr náš srub. Na půli cesty do tábora se zase objevil Emánek s úkolem přenosu zraněného přes nebezpečné území. Při čemž skupinka s Indym co došla jako první měli za úkol nás ostřelovat sněhovými koulemi a zasažený si musel jít dobýt život. A my museli mezi nimi proběhnout v časovém limitu 2 minut. Úkol jsme splnili s minimálními oběťmi. Pak se role otočili. Měli jsme víc zásahů ale taky dopravili raněného Jagra do cíle, ačkoliv s mín dost nešetrně upadli, je prý jtšák a musí něco vydržet. Odtud jsme se už vydali do tábora pohromadě a těšili se na teplo srubu. Teď už jsme nešli po cestě ale zkrátili jsme to co to šlo. Ve srubu na nás čekala dobrá zeleninová polévka a guláš. Jen co jsme rozmrzli tak jsme si našli ešusy či jsme si pujčili talíř a pustili jsme se do bašty co nám uvařil Wenouch. Jen co jsme se ohřáli i zevnitř mysleli jsme na další kulišárny. První co nás napadlo tak, ža si zahrajeme sněhovou kouli ovšem koule byla jen jedna a to chudák Jager. Naskládali jsme na něj skoro všechno naše oblečení až se nemohl vůbec hýbat. Chvíli jsme ho nechali v tom vydusit ale v momentě kdy začal rudnout tak jsme ho radši odsvlíkli. Trvalo to teda pěknou chvíli než měl pouze svoje oblečení. Pak se opět zábava ubírala směrem ke kytarám a dalším společenským hrám. Večer příjemně ubíhal a zábavy neubývalo. Třeba jsme vyjídali sušenkové rybičky solenými tyčinkami. Stále jsme vymýšlely další srandičky, ale jak večer či spíše noc postupovali pomalu jsme se jeden po druhém přesouvali do tepla spacáků. Pomalu jsme se probouzeli do nedělního rána, které už zvěstovalo rozloučení s přáteli a opětovný návrat do civilizace. Ještě ale zbývalo poklidit po našem víkendovém řádění. Když jsme se do toho pustili všichni tak bylo brzy hotovo. Tímto všem chceme poděkovat za spolupráci na úklidu. Ještě než jsme se rozjeli všichni do svých domovů tak jsme se ještě stavili na jídle a pak už nezbývalo než se rozloučit a rozjet se do svých domovů. Zase se můžeme ovšem těšit na další přátelské setkání ať už na Kadově nebo jinde.





Zapsala: Tarasca