Info o JTŠ | Ankety-cancák | Adresář | Kniha návštěv | Akce-kronika-galerie | Odkazy | Přednášky



Teploměr

Naplánované akce Galerie
Naplánované akce Galerie

Kronika


JČ OTŠ 2008




Neděle


Neděle je tradiční den příjezdu frekventantů a ani letošek nebyl výjimkou. Již od brzkých poobědních hodin se začali sjíždět první jedinci a co nevidět tu byli skoro všichni. A zatímco frekventanti věnovali svůj čas průzkumu terénu a ubytování se, vedení se postaralo o přípravu nezbytných věcí k chodu OTŠ a o úklid po minulém táboře. Večer se všichni sešli a prošlo se tábořiště, aby každý věděl, kde co hledat. Hned po procházce se zahrála seznamovací hra, abychom si pamatovali navzájem svoje jména a pak hurá na „sezení závislosti“ na mobilních telefonech, které spočívalo v tom, že se mobilní telefony vybraly, a každý si místo nich vytvořil maketu, ke které se bude chovat, jak nejhnusněji umí. Když se setmělo, udělalo se kolečko*, u kterého každý o sobě něco málo řekl, dovysvětlily se nějaké další organizační pokyny a zahrálo se na kytary. Po kolečku byla volná zábava a šlo se spát. Uprostřed noci se ozvala obrovská rána, strašně jsme se lekli, kdo nás to budí!!? A další rány. Rychle z postelí a už všichni rozespalí a polonazí, ještě v šoku, kráčeli k rybníku. Bažina připravila noční hru „svíčky“. A tak si všichni vzali svíčku a plavali si rychle připálit na druhý břeh a zas hurá zpět. Pokud někomu po cestě zhasla, musel cestu studenou vodou opakovat. Po táboře se rozléhaly nadávky promrzlých frekventantů. Po hře zahřál tělo i duši čajík a teplo spacáku. * večerní oheň na zakončení dne, u kterého se daný den rozebírá






Pondělí


Budíček! To je ten povel, na který si snad nikdy nezvyknu, řekl si snad každý. Tento budíček byl spojen s hrou „hledání čtyřlístků“, které se prý budou později hodit. A tak se všichni rozutekli hledat čtyřlístky po louce a po vodě. Nebylo to jednoduché a členové bažiny se velmi těžko chytali, ale nikdo neodešel s prázdnou. Po ranní hygieně přišla snídaně a první z mnoha přednášek, která byla o globálním navigačním systému = GPS. Po svačince ranní hra pokračovala. Nejprve se zahrála hra evoluce aneb „od vajíčka po psa“ a kdo se dostatečně vyvinul, mohl volně pokračovat po stanovištích dál kolem rybníka. Nejenže každý poznal nejbližší okolí, ale vyzkoušel si i mnoho nových věcí, jako například lanové překážky, práskání bičem, hody míčky a jiné. Hra se nám protáhla až do oběda, který byl jako vždy výborný a následovala malinká chvilka osobního volna. Po obědě jsme se trochu vzdělali v topografii a hurá na další pokračování dnešní hry. Pozvolným klusem za pomoci hry na partyzány jsme se přesunuli do nedalekého hájku, kde jsme lovili záhadné znaky tak, aby nás svým zrakem nezabil mocný kouzelník Anča. Odřenin nebylo málo, zato zážitků a adrenalinu mnoho. Cestou zpět nás čekal ještě malý kvíz a po něm závod s Hanzem, kdo bude rychlejší. Ačkoliv nemá rád vodu, byl druhý ?. Po návratu jsme šli na přednášku o bivakování. Byla zajímavá a jistě se ještě budou tyto poznatky hodit. Na oddech jsme si zahráli lavinovou babu a šli se kouknout na pár vzorových přístřešků, abychom vzápětí stavěli přístřešky vlastní.






Úterý


Dnešní den začal typicky. Rozcvička v klasickém stylu s následnou koupelí a ranní hygienou. Po snídani následovalo další sezení závislosti na mobilních telefonech, následně jsme byli svoláni na přednášku. Jaké překvapení však bylo, když místo přednášky jsme se dozvěděli, že si do deseti minut máme sbalit na výlet, o kterém nic nevíme a klidně může trvat i víc dnů. Narychlo se balilo, co se uznalo za vhodné. Na cestu jsme dostali čtvrt chleba a flašku vody; zbytek ať si najdeme v přírodě. Zpočátku jsme ani nevěděli, jak dlouho půjdeme a kam, a tak se šlo na první zadané souřadnice, kde čekal Cígo s pokračováním přednášky o GPS. Zde jsme dostali k našemu zděšení další body naší trasy. Bylo úmorné vedro a zásoby se tenčily.? Záchranou nám bylo ovoce podél cest, které jsme bez milosti rvaly. Na dalším stanovišti čekal Koza a jeho přednáška o nouzovém stravování aneb jak využít darů přírody - pár jedlých rostlinek, koření a čím se dá zpestřit strava. Brodili jsme se vodou, rvali z rybníka rostliny. Pak nás Koza doprovodil na další stanoviště a cestou vyprávěl, jak získat běžně vodu v přírodě. To už se naše zásoby blížily k nule. Na dalším stanovišti čekal Hanz s Wohryzkem a Pakem, ti pro nás připravili sedimentační jímky na výrobu pitné vody. K překvapení nás všech voda chutnala velmi dobře. Chvíli jsme si odpočinuli a zaplavali si v rybníce plného bláta za Machrem, abychom dostali souřadnice dalšího místa. Došli jsme na louku, kde jsme se dozvěděli, že tu naše cesta končí. Nikde jsme neviděli ani jídlo, ani pití. K našemu překvapení tu nic nebylo, místo toho jsme se měli rozdělit do trojic kvůli stavbě bivaků na přespání. A hle, zvuk motoru nasvědčoval, že se něco bude dít. Prapor PTP přivezl jídlo s povelem, snězte si, co si ulovíte. K našemu obrovskému překvapení vypustili králíky. Koza nám ukázal, jak králíka zabít, stáhnout a připravit k opékání, a pak už to bylo jen na nás, jak si je uděláme. Pro mnohé to byl šok, ale po chvilce už všichni pochopili, že jim nic jiného nezbývá, než si z roztomilého králíčka udělat večeři. Po třech hodinách opékání v dešti jsme se konečně pustili do vytoužené večeře… byla výborná. Vyčerpáni jsme uléhali do vlastních bivaků. S napětím a trochu obavami jsme očekávali, k čemu nás další den členové Bažiny přivedou.






Středa


Středa začala neobvykle brzy. V pět ráno měl být budíček, abychom se stihli vrátit před snídaní, ale zaspali jsme, a tak jsme se nejrychleji sbalili a vyrazili směr tábor. Čas vyhrazený na rozcvičku a ranní hygienu jsme věnovali vybalování a odpočinku. Po velice dobré ranní česnečce následovala přednáška z topografie, která byla založená na praktických věcech jako práce s mapou, buzolou atd. Po přednášce jsme zkusili country-tanec. Další velmi zajímavou přednáškou byla zdravověda, která byla tak zajímavá, že jsme u ní vydrželi až do oběda. Přednášku jsme proložili hrou „na debila“, abychom pořád jen neseděli a měli taky trochu pohybu. Pak následoval oběd a po něm jsme psali anonymně kartičky na ostatní, co si o nich myslíme. To bylo dobré, jelikož každý se na sebe dozvěděl trochu té hezké, ale i kruté pravdy. Po obědě dorazil psycholog. Začal malým úvodem o psychologii, rozebral 4 základní povahy, v kterých se každý tak trochu viděl. Přednáška byla vystřídána předposledním sezením závislosti. Poté začal Cígo rozebírat, že jsou situace, kdy bychom snědli cokoliv a najednou tu před námi ohromenými „figurkami“ byla v kotlíku živá sarančata. K šoku všech vzal Cígo jedno z nich a ukousl mu hlavičku. Pak už jsme se předháněli, kdo je ochutná jako první. Nebylo to špatné, ale druhým chodem byla sarančata pražená na másle se solí a ta byla o mnoho lepší. A aby toho nebylo málo, přišla na řadu i nutrie. Pro mnohé nezvyklý to tvor, který je navíc velice roztomilý. Ukázali jsme si, jak ho připravit a udělat k jídlu. Dokud byly zážitky pořád čerstvé, nastoupil hned zase psycholog a danou situaci rozebral, jak se kdo choval, jaké byly reakce, co je přirozené a co vynucené a podobně. To ovšem nebyla perlička dne. Jelikož tuto situaci psycholog rozebírá každý rok, byl na to připraven. Perličkou dne bylo závěrečné sezení závislosti, kdy se připravil řečnický pultík, připravili se kytky a občerstvení, udělala se výzdoba a svolal se celý tábor ke slavnostnímu zakončení. Následně proběhl projev, ze kterého se z ničeho nic vyklubalo něco nečekaného. Před zraky všech přítomných se z pytle, v kterém byly mobilní telefony frekventantů, vybraly dva náhodné kusy a sekerou se rozmlátily na kusy. To byla situace, kterou ani náš psycholog nečekal, a tak kromě zkroušených frekventantů tu byl i údiv ze strany odborníka. Tento čin se pak opět rozebíral, nastalé reakce, motivy, důsledky, poučení a podobně a stále byl vidět údiv „je to vůbec možné?“ Po skončení psychologie se šel ochutnávat ještě jeden králík, zahráli jsme si hru na imunitu, kterou pro dnešek bylo „vázání osmičky“ a pomalu jsme se připravovali na kolečko. Bylo vidět, jak každý pořád přemýšlí nad tím, co se stalo s mobilními telefony a co by je ještě stát mohlo, co a jak bude. Jaká pak byla úleva davu, když se jim u kolečka řeklo, že telefony byly pouze makety shodné s originály. Úleva a pocit radosti vysloveně sršel ze všech. Po kolečku mezi všemi vládla už jen pohoda. Kdo chtěl, mohl si zkusit indiánskou saunu s mistrným výkladem obřadu Robotem.






Čtvrtek


Rozcvičku jsme začali svižně. Hanz nás vytáhl na louku, kde jsme se trochu protáhli a hned na to jsme si zahráli na trakaře. V zápětí na to jsme váleli sudy do kopce, abychom pak z kopce mohli skákat žabáky. Celé to bylo zakončené kotrmelcema zpět do tábora. Koupel, hygiena a snídaně. Po snídani byla chvilka času, a tak jsme si trochu popovídali o svých pocitech a ještě si zařvali z plných plic. Následovalo pokračování přednášky o zdravovědě s praktickými nácviky a hlavně s vyzkoušením nepřímé masáže srdce na figuríně. Po přednášce se ještě zahrál fekál (přenášení vody v puse) na imunitu a Míra Dragoun udělal ještě malé přezkoušení znalostí k závěrečným zkouškám a šel se hrát Gordický uzel. Hned na to nastoupil mistr gurmán Robot se svojí teorií o vaření. Po vaření další hra. Hráli se hroši. Hroši byli umanutí a neustále si něco vymýšleli a my museli jejich požadavky plnit. Oběd, chvilka pauzy a Dupi se svojí troškou do mlýna. Vyprávěl o výstroji, probral důležité materiály, věci, na co si dát pozor při nákupu a podobně, a byl opět vystřídán Robotem, který se vrhl na ukázky jídel. Jeho přednáška se dala přirovnat ke kolotočáři, který roztočí svůj kolotoč vaření a vyprávění a ostatní se vezou a zíraj, co se dá udělat z tak základních surovin. Byla to podívaná, na kterou se nezapomíná. Svačina ani večere nejsou pro dnešek v plánu, a tak každá „triga“ vyfasuje základní suroviny pro vaření a hurá na to. Teď se ukáže, co si kdo zapamatoval z přednášky. Vykopali se ohniště, připravilo se vaření a pak už jen záleželo na každém, jakou má fantazii a co se mu povede udělat. Jídla nakonec byla velice chutná a nechyběli ani speciality jako skořicová placka s medem, kuře na medu, chipsy a další. Večer už jen klasické kolečko a volná zábava.






Pátek


Pátek začal překvapivě brzy.V půl jedné z rána rána jak z děla a šup, už jsme byli zase ze spacáku venku. Byla přichystána hra o imunitu, která spočívala v převezení ohně přes vodu a uvaření litru vody. Veškeré věci jsme ovšem museli mít z protějšího břehu a to nevylučovalo to, že jsme museli spoustu věcí převážet víckrát, jelikož se při transportu namočili. Vše se nakonec povedlo a tak zas hurá spát. Dále den probíhal typicky budíčkem, rozcvičkou s Machrem a snídaní. Na pátek přijeli vojáci a začali nás učit něco málo ze sebeobrany. Byly to jen základy, ale bohatě to stačilo. Pár základních chvatů, na kterých se nejen demonstrovalo, že při správné technice se jde ubránit i mnohem většímu a silnějšímu nepříteli, ale také si to každý vyzkoušel. Malou chybičkou snad jen bylo, že do toho pršelo, ale o to to bylo zajímavější. Po svačince přišli vodní aktivity jako záchrana tonoucích a přeprava zraněných. Stále pršelo. Osušit ve vyhřátém srubu, oblíknout teplé věci a hurá zas na přednášku. Pokračovalo se maskováním. Jaké techniky, co je vhodné, na co si dát pozor a podobně. Tuto teorii jsem si pak názorně demonstrovali na dobře a špatně zamaskovaných figurantech. Dobrý obídek a pokračování v přednáškách. Od vojáků jsme se dozvěděli ještě něco o vybavení, o pohybu v noci a něco o přežití. Zajímavé a snad i užitečné věci, na které bude dobré ještě si vzpomenout. A jak jsem řekl, tak se stalo. Denní orientační závod je tu. Body jsou vyznačeny, mapy rozdány, buzoly nastartovány a frekventanti nažhaveni na akci. Kdo si jak vynesl body, tak taky běžel, a tak se taky měl. Vrátili se všichni a to je dobře. Večer už jen kolečko, sušení věcí, výměna zážitků a hra na kytaru. Přes noc byl klid a lehký deštík nám bubnoval na dobrou noc.






Sobota


Sobotní probuzení bylo deštivé, ale ne zase tolik, aby nám to znemožnilo si dát „oblíbenou“ rozcvičku se snídaní. A než se člověk nadál, byla tu první přednáška o meteorologii, která byla volně prostřídaná hrami jako například hra na letadla, které mají za úkol najít signalizační zvukový maják poslepu a jiné. Po meteorologii sváča a začátky uzlování a horolezeckého vybavení. Nic složitého, práce se sedákem, lanem, použití karabin, základní horolezecké uzle a jiné. Následoval obídek a během poledního klidu malé opakování azimutů a souřadnic na mapě. Jelikož déšť neustával a všichni byli promrzlí a provlhlí na kost, rozhodlo se, že další přednáška se bude dělat ve vytopeném srubu, aby se všichni prohřáli. Byla přednáška o nebezpečí v přírodě, kde se probraly nejrůznější rizika přírody se zvláštním důrazem na bouřky a pohyb v noci v terénu. A to ještě frekventanti netušili, jak se jim to bude hodit. Po přednášce se hrála imunita, sněhová koule. Ta se taky hrála ve srubu, jelikož stále dost silně pršelo. Za pět minut na sebe dokázala jedna půlka dostat 42 kusů a druhá půlka 43 kusů oblečení, což byl nejvyrovnanější souboj, jaký jsme všichni do té doby viděli. Následně jsme se zase vrátili k lanům a uzlům a zkoušeli jsme si cvičně z brány slanit, prusíkovat, vypínat lano a podobně, abychom měli dobrou přípravu na zítra, kdy se mělo jet lézt na skály. Všichni si to zkusili a bohužel to zabralo víc času, než se čekalo, a tak už se nic dalšího nestihlo. Večeře, kolečko a … jaké to překvapení, když Bob z kapsy vytáhl dvanáct kartiček s azimuty a souřadnicemi a zahlásil: „Překvapení“. Noční orientační závod je tu. Údiv byl znát snad na každém, to nikdo nečekal. Ale co naplat, rozdaly se mapy a hurá na to. Vrátil se každý, a tak se mohlo jít v klidu spát.






Neděle


Budíček byl o hodinu později, bez rozcvičky. To byla ta pravá úleva, kterou si frekventanti mohli dopřát. Rychlá snídaně, vyfasovat balíčky na cestu a hrrr do Kadova, kde čekal autobus. Sluníčko svítilo a vše klapalo jak na drátku. Jen u autobusu jsme museli chvíli čekat na Boba, který se ještě vracel pro kraťasy. Dorazili jsme na místo, pobrali jsme vybavení a tradá ke skalám. Vedení natáhlo trasy na lezení a na slaňování. Ba dokonce přichystalo i lanovku přes vodu. Vše bylo připraveno a tak se mohlo začít. Vylézt nahoru, tam se přejistit a po vedlejším laně zase seslaňovat dolů. A tady se lámaly charaktery. Nahoru to bylo dobré, ale dolů se šlo šikmějším svahem a najednou hrana a dvacet metrů dolů rovná stěna. Nakonec to zvládl každý a kdo měl hotovo, mohl se jet svést lanovkou přes řeku. Ta byla dobrá, ale měla jednu vadu. Byla jednosměrná, takže kdo se převezl, musel zpátky přeplavat nebo přebrodit jez. Vše se stihlo až překvapivě rychle, a tak jsme vyzkoušeli postavit i nějaké ty nízké lanové překážky. Každá půlka jednu a bažina samozřejmě taky jednu. Postavili jsme, vyzkoušeli jsme, zabalili jsme a šli na autobus. Ten přijel načas, a tak jsme nastoupili a vyrazili. Hanz ještě domluvil s řidičem, aby zastavil na benzínce a to byl ten nejhezčí skutek, co pro kolektiv mohl udělat. Na benzínce se z autobusu vyhrnul zájezd a brali nákup útokem. Spokojené tváře při nástupu do autobusu byly vidět snad na každém. Po návratu do tábora bylo volno, aby si každý mohl vyrobit ozdobu na vánoční stromeček a dárek pro ostatní, jelikož byl vyhlášen štědrý den. A pak to přišlo, štědrovečerní večeře. Sešli jsme se ve vyhřátém srubu, kde byli nachystány stoly a lavice. Vánoční stromeček a vánoční výzdoba. Zasedli jsme ke stolům a vedení nás obsluhovalo a začalo nosit na stůl - bramborový salát s rybou. A vše v talířích a s příborem, takový luxus. Kdo dojedl, tak mu nádobí odnesli. Také se slavnostně „bouchlo“ šampaňské (dětské) a následoval slavnostní projev a přípitek. Dokonce proběhla i svatba a nějaký ten obřad a zábava. Vše se odehrávalo, jakoby na lodi. Ještě se chvíli slavilo a zpívali se koledy, když tu náhle zhaslo světlo, vše se začalo otřásat, všichni strachy řvali a vše otočilo se vzhůru nohama. Začala hra. Jsme na lodi Poseidon, která se ve Štědrý den otočila vzhůru nohama. Všichni ven a zachránit se. Úkolem bylo se dostat k lodnímu šroubu a tam čekat na pomoc. A tak se vyrazilo podél nouzového osvětlení. A hle, první problém. Zaplavená chodba se musela obejít ventilací. Všichni až na jednoho se do časového limitu stačili protáhnout drenážní trubkou pod cestou, a tak se pokračovalo zatím jen s jednou ztrátou na životech. Druhou překážkou byla hořící místnost, kde byl vymezen dvoumetrový prostor, kde hořelo a přeživší se museli za pomocí pětimetrové klády dostat na druhou stranu. Tady uhořelo spoustu lidí. Třetí překážkou byla zatopená místnost, a tak se muselo projít rybníkem podél nouzových světel. Všichni se do rybníka vrhali hrdinně i s věcmi. Hned za zatopenou místností bylo spadlé elektrické vedení, kterým museli projít, aniž by se vedení dotkli. Cesta ale nekončila a vedla nízkým lanovým překážkám. Ty se překonaly a šlo se dál ke kyselině (sud se zbytky od jídel), kde byl schován klíč ke dveřím. Zbývalo už jen jediné, zamezit úniků páry před dveřmi, a tak v šestimetrovém kruhu, kam se nesmělo, kouřila dýmovnice, kterou přikryli zbylí poklicí za pomocí lana. Hra byla pěkná, ale ještě hezčí byl čas a teplo spacáku.






Pondělí


I tento den začal o hodinu déle, ba dokonce vedení připravilo snídani do postele. Čaj, kakao, chleba s medem nebo marmeládou a kdo chtěl, tak i bramborový salát zbyl a to vše každému až pod nos do postele. K tomu všemu hrál Cigo na kytaru. Po snídani přednáška o sekerách a pilách. Po hře hra na ovečky a následovalo pokračování přednášky o meteorologii. Dokonce Buvár vymyslel i rýžový model pro ukazování teplé a studené fronty, ze kterého to bylo velice dobře k pochopení. Následoval oběd a aby to nebylo tak jednoduché, svázali se frekventantům pravé ruce k sobě. Je to výborná hra na spolupráci. Od stanů ke kuchyni, od kuchyně do jídelny s polévkou, z jídelny zase do kuchyně pro druhé jídlo a zpět do jídelny sníst oběd a pak už jen hurá umýt nádobí. Plesk, cák, šplouch. Jak byli svázaní, padala na ně voda ze všech stran (a mouka taky), a tak se odpolední klid změnil spíš než v klid v boj, kdo koho hodí do vody. Odpoledne už pak bylo v poklidnějším tempu. Přednáška o přípravě a organizování výprav byla volně prostřídána několika málo hrami a svačinkou. Následovalo stopařství. K večeru byla připravená hra na imunitu. V nedalekém lesíku byly natažené dráty a připravené polní telefony. Dvě stanice vysílající střídavě zprávu, kterou jsme museli za pomocí polních sluchátek odposlechnout a splnit. Hra to byla zajímavá a plná nových zážitků. Dobrá večeře, při které bylo připraveno malé překvapení. Byla přinesena basa nealkoholického piva a každý si mohl jedno koupit. Jaké pěkné překvapení to bylo, když na celé OTŠ je vyhlášená prohibice, a tak toto nealkoholické pivo bylo jediné, co jsme za celý náš dosavadní pobyt pili, a nebyl to čaj ani šťáva. Večer už jen kolečko a dobrou noc.






Úterý


Rozcvička byla neobvyklá, Bob nás zatáhl do rybníka a půl hodiny jsme se učili počítat do devatenácti, jelikož při nástupech nám to věčně nešlo. Ráno začalo přednáškou o ohních i s prakticko ukázkou. Byly připraveny nejrůznější ohně, ať už známé jako pagoda či hranice, tak i ty méně známé jako dřevorubecký oheň, oheň v rozpůleném poleni nebo oheň „mastňák“. Některé ohně se zkoušeli zapálit, aby i ten největší pochybovač neměl pochyby. A opravdu, co se zapálilo, fungovalo. Den pokračoval přednáškou o tee-pee a o přežití. Přednášky byli občas prostřídány hrou. Nejvíc se asi líbili hry na ovečky, podávání klacku nohama a prolézání živím tunelem. Po obědě se hrála imunita. Jakeši takeši. Každý měl na hlavě kosočtverec s napnutým krepovým papírem a úkolem bylo za pomocí injekční stříkačky a vody tento papír protrhnout. Bylo vedro, takže trochu vody nám jen prospělo. Po hře přednáška o dřevorubectví s praktickou ukázkou kácení soušky. Malá hra na odlehčení situace, předávání krabičky od sirek nosem a pro dobrovolníky byli připravené vysoké lanové překážky. Takový adrenalin, který při tom byl, to bylo fajn. Většina lidí šla na překážky a těch pár lidí, co nešlo, tak leželo, jelikož totální únava už v tu dobu byla vidět snad na každém. Po večeři byli všichni svoláni, aby se jim řeklo, co a jak bude následovat, a jaké to bylo pro kolektiv překvapení, když se dozvěděli, že se mají připravit na výsadek trvající několik dnů. A tak se všichni sbalili, vyfasovali jídlo a pití a hurá do Kadova k autobusu. Tam na náměstí jsme nasedli a vyrazili s šátkem na očích vstříc neznámému osudu. Večer, to už byla tma, někde v pustině neznámo kde a za úplné dezorientace byli všichni vysazeni s úkoly a děj se vůle boží.






Středa


Výsadek pokračoval. My víme jak, kde a co se dělo, ale nepovíme.






Čtvrtek


Výsadek stále pokračoval „ top secret“. Po obědě se objevili první trigy v táboře a postupně přicházeli další. Koupel, odpočinek, teplé jídlo, ošetření puchýřů a ostatních zranění a k večeru ještě přednáška o výzbroji. Probralo se vše možné i nemožné. Od karimatek, přes vařiče a baterky až k nádobí. A jelikož se trigy vrátily z výsadku docela pozdě, tak se kromě této jedné přednášky už nic dalšího nestihlo. A tak následovala večeře a typické kolečko.






Pátek


Na pátek si vzala rozcvičku zdravotnice Anča a vyběhla s frekventanty kamsi za tábor. Mezitím Hanz s Machrem a Kozou připravili snídani na stromě. Každá půlka měla svůj strom s vánočkami, marmeládou, máslem a kakaem. Po snídani následovala přednáška o dendrologii a bylinkách. První byla nauka o dřevinách a na oživení byla prostřídána hrou na ponorky. Následovala přednáška o bylinách. Trocha teorie, pak jaká bylina na co je a další hra. Tentokrát přišla na řadu hra motoroví sloni. Hra byla povedená, každý se motal a padal. Po hře jsme se šli projít a najít nějaké ty bylinky. Následovala svačinka a po ní pro dobrovolníky ještě vysoké lanové překážky. Kdo nešel na překážky, tak šel na hřiště na náhradní program. Zkoušela se orientace poslepu. Nejdřív chůze do čtverce a pak rovně přes hřiště. No, rovně, rovně to samozřejmě nebylo, ale zábava byla. Těsně před obědem, když už všichni byli z překážek dole, se zapískala imunita. Dnešním úkolem bylo za pomocí stříkaček a vody sundat vajíčka v nerozbitém stavu na zem. Vajíčka byla přivázaná zhruba ve čtyřmetrové výšce na ubrousku a díky vodě se ubrousek rozmočil a vejce padalo směr zem. Pak už bylo na každé půlce, jestli je chytí, či nikoliv. Po obědě byla připravena přednáška o nožích. Spousta podaných informací a i přesto tolik položených dotazů svědčí o zajímavosti tohoto tématu. Po nožích jsme si vyzkoušeli, jak se dělají kotrmelce ve dvou a šlo se na netradiční vaření a vychytávky v přežití v přírodě. Vychytávky opravdu zaujaly. A není se čemu divit, jelikož věcí bylo připraveno opravdu hodně a málokterý z frekventantů doposud tušil, že většina těch věcí vůbec existuje. Mezi ukázkami různých vychytávek se odbíhalo na různé ukázky netradičního vaření, jako například vaření v popelu a jiné. Večer už jen fazolky na dobrou noc pro pěkné spaní a klid na lůžku.






Sobota


Ranní rozcvička s Machrem, snídaně s čajíkem a první dnešní sraz v jídelně. Psali se opět lístečky, kdo si co myslí. Po lístkování ještě trochu pomoct bažině se stavbou slavnostního závěrečného ohně, takže se nanosilo chroští kus, vyplnil se dotazník a hurá, chvíle volna na učení. Obídek a akce „Z“ začíná. Z jako zkoušky. Kdo nebyl ještě přezkoušenej, tak se učil. Kdo přezkoušenej byl, pomalu už začal uklízet tábořiště nebo zvolna pomáhal při stavbě ohně. Zkoušky končily až za tmy. Nervozita byla cítit na každém rohu, kdo udělal, kdo neudělal, udělal jsem? A je to tu. Zapalování slavnostního ohně. Veliká pagoda vzplanula jasným žárem a spojila našeho ducha v jeden celek. Po krátkém projevu nastalo již dlouho očekávané vyhlašování výsledků. Úspěšný absolventi dostali certifikaci a placku absolventa OTŠ a každý z frekventantů navíc dostal památeční CD jako dárek. A nastala volná zábava, veselilo se, hrálo na kytary, oslavovalo se úspěšné udělání školy a komu bylo víc jak 18 let, mohl si konečně dát po 14 dnech i nějaké to pivo.






Neděle


Probuzení do hezkého dne kazí jen myšlenka, že musíme balit a odjet. Spoustu nových kamarádů, se kterými se člověk nerad loučí. Ale nedá se nic dělat, balíme saky paky, rušíme podsadové stany a tee-pee a spoustu dalších drobností a……. rodiče těšte se na nás.