Info o JTŠ | Ankety-cancák | Adresář | Kniha návštěv | Akce-kronika-galerie | Odkazy | Přednášky



Teploměr

Naplánované akce Galerie
Naplánované akce Galerie

Kronika


Potkali se u Kolína VII.

Organizátoři: Wohryzek, Hanz, Pajda
Účastníci: Hanz, Wohryzek, Pajda, Kytka (Klárka), Machr, Kája, Hynek, Šíša, Haňule, Dido, Fred, Leoš, Karel :), Máňa, Světluška, Mačet, Sláďa, Niki, Tarasca, Honzny, Kačenka, Honza z Kolína, Pípa, Miška, Svělto, Blonďák, Tomášek, Jager, Bačkora, Kikinečka, Indy, Edit, Anča
Místo konání: „Zelení údolí“ – Tábořiště kolínského oddílu Mustang poblíž Čáslavi


Tak nastal pátek 21.10. pro spoustu lidí normální pátek, ale pro pár přátel z Jihočeské tábornické školy ne. Nastal totiž den kdy zase po dlouhé době uvidí své přátele. První samozřejmě přijel Wohryzek s Hanzem aby rozvěsili navigační cedulky vedoucí do tábora.Jak postupovali hodiny přibývalo přátel a nápadů na zpestření. Krom vykládání a hraní na kytary okolo ohně, tak ještě kluky napadlo sjíždět kopec ve vaně přes nejrůznější kořeny stromů, výmoly na cestě, mokrého listí a blátivých míst. Po nějaké době po setmění ještě doráželo pár přátel a mezi nimi i my, posádka z Brna. Sice jsme neviděli vanu v akci ale dovedeme si to představit. Jak za velkého povzbuzování jede první odvážlivec a všichni okolo se smějí. Bylo příjemné zase vidět staré i nové přátelé. Večer jsme si ještě užívali příjemné posezení a popovídání okolo ohně. Nadhazovali se různé historky z JTŠky a opět na jazyk přišlo černé kolečko a schíza při jeho náhodném objevování. Pár lidem ještě po JTŠce trvalo než si zvykli, že teď už žádné černé kolečko nebude. Bylo to pěkné zpestření. Večer v pohodě ubíhal a nám se ještě nechtělo spát, ale nakonec si únava vybrala svoji daň. Každý zalezl do svého spacáku, někdo spal ve srubu, někdo ve stanu ale našli se i tací co spali jen pod přístřeškem. No každé svého štěstí strůjce. Naštěstí nikdo neumrzl, protože ráno jsem se už všichni těšili na snídani a teplý čaj na povzbuzení. Po vydatné snídani jsme se převlékli do svého rytířského zbroje. Kdo nás opravdu překvapil byl Fred ve své pravé zbroji rytíře. Účinkuje totiž v šermířské skupině. Ostatní se ale taky nenechali zahanbit a měli pěkné tabardy a pláště, i zbraně stáli za to. Po Hromadné fotce jsme se vydali na pouť po indiciích. Už ze začátku jsme se rozdělili na dvě party a každá měla mapu, která však byla zmatená a my se v ní měli vyznat a jít na určená místa. Naštěstí jsme měli sebou ještě průvodce, který hlídal abychom se moc neztráceli. No občas se nezadařilo a jedna parta ze začátku bloudila co mohla. Nevadí však důležité je se bavit. Sláďa, který byl jako vždy plný optimismu sebou měl Peggy, které se ovšem něco zalíbilo u tábořiště a zapomněla nás následovat, a tak se pro ni musel vrátit takže s námi bohužel nešel. Na cestě jsme museli přebrodit a tak jsme zase předstihli druhou partu a rychle vyrazili dopředu. Jim se totiž nechtělo brodit a hledali jinou cestu přes. Tak jim to holt trvalo déle. Na stanovištích jsme museli objevit klíče abychom mohli v cíli dojít až k pokladu, který byl pro nás přichystán. Cestou u různých stanovištích byli další věci k polapení. Třeba čokoládové mince. Pochutnali jsme si a přemýšleli jsme jestli nechat druhé skupině co byla kdesi za námi v závěsu. Nechali jsme jim tam ale jen pozlátka. Kdo nám ale vnukl ten nápad? Netřeba dodávat však to všichni víme. Byli jsme jak nájemní válečníci vzít vše co jde a nenechat po sobě nic. Nebyli jsme však tak zlí a nechali jsme jim tam jednu čokoládku a na dalším stanovišti i drahokam. Občas se nevyplácí být první, ale co výborně jsme se bavili při dalším putování na závěrečné místo, kde jsme se setkali s přáteli. Před námi se rozkládala zřícenina s podzemními chodbami. Vydali jsme se do temnot podzemí osvíceného pouze světlem svíček. V další místnosti v rohu temnoty byla zahalená postava která žádala klíče k našemu dalšímu postupu. Dali jsme jí co chtěla a oznámila nám: “zde někde jsou dvě lahve vaší odměny, když je najdete tak si je můžete vypít“ Všichni se vrhli do hledání a po chvíli byli nalezeny. Z postavy se nakonec vyklubal Wohryzek a ještě nám řekl, že jsou tu další dvě místnosti ale že máme dávat pozor protože v jedné z nich je přes kus místnosti studna. Kdyby nic neříkal tak tam možná zahučelo víc lidí, ale takhle to zvládl jen Míra Blonďák. Chudák v takové kose se ještě koupat. Co na plat měl pořádně poslouchat. Nenechali jsme ho ale zmrznout a každý mu dal kus suchého oblečení a byl jako jeden z prvních odvezen do tábořiště aby se mohl pořádně obléct a zahřát. Ještě se tam na nás byli podívat Indy, Editka s bříškem a Anča. Pomohli se zpáteční přepravou. U toho jsme si stihli ještě vystřelit s Kikči která zpáteční cestu jela v kufru auta pod hábitem. Po příjezdu jsme dostali výborný guláš. Prohřáli jsme se a nasytili a mohli jsme pokračovat v programu. Opět jsme se rozdělili na půl a jedna půlka vyrazila do kopce chránit vrchol a druhá ho dobývala. Jak obránci tak útočníci podnikali klamné výpady i nájezdy na druhé. Bylo to zábavné, nasmáli jsme se jen co je pravda. Role se měli ještě otočit jenže padl soumrak a některé zbraně vzali za své a začínalo nám být zima. Tak jsme se uchýlili nazpátek k teplému čaji a ohni. Vyhlásil se taky nejlepší účastník setkání a dostal od všech podepsané triko. Kdo to letos mohl tak být? Nikdo jiný než náš skokan studňový alias Míra. Část se pak semkla u ohně a část se nás přesunula do srubu kde se hrálo, zpívalo, povídalo a užívalo pohodu s přáteli. Večer se ještě připravovala česnečka na ráno aby ji stačilo jen ráno rozehřát a tím i rozehřát sebe. Večer utíkal stejně rychle jako den předtím a my se pomalu zachumlali do spacáků unaveni zážitky. Po probuzení do nového dnes jsme všichni věděli, že už jen uklidit a doplnit zásoby co jsme spotřebovali a že se zase rozutečeme do různých koutu. Všem chci poděkovat za následné zametání stop, uklízení, umývání, nošení dřeva a jeho porcování. Už jen se rozloučit a „hurá“ domů. Zase máme na co vzpomínat a už se těšíme na další setkání.



Zapsala: Tarasca