Info o JTŠ | Ankety-cancák | Adresář | Kniha návštěv | Akce-kronika-galerie | Odkazy | Přednášky



Teploměr

Naplánované akce Galerie
Naplánované akce Galerie

Kronika


Jarní setkání v Broumovských stěnách

Byl tu vytoužený pátek 25. května – začátek srazu. Ještě před odjezdem nás všechny oběhla zpráva: jídlo nebude, každý si vezměte svoje. To bychom ale nebyli JTŠáci abychom si jídlo neobstarali. Všichni jsme tedy zamířili do nejrůznějších supermarketů pro buřty, salámy a podobné přírodniny. Dvě nejpočetnější družiny z Prahy a Kolína se potkali ještě po cestě. Pražáci získali vedení, ale malinkou chybou navigátora nakonec na základnu do Hlavňova dorazili jako úplně poslední. Všichni jsme se řádně přivítali. Rádi jsme si popovídali s kamarády, které jsme dlouho neviděli, zazpívali jsme si a už jsme se těšili na zítřek, co si na nás ten Cígo přichystal.


Budíček okolo sedmé ranní hodiny všechny velice zaskočil, nicméně na dopolední výlet jsme vyrazili ve velice hojném počtu. Snad i díky tomu, že hamakáři téměř naskakovali do jedoucích vozů. Dojeli jsme ke Slavnému a odtud vyrazili lesní cestou až ke slibované jeskyni. Už u vstupu měla spousta z nás nahnáno, kdy jsme se museli dostat asi 4 metry hluboko s téměř žádnými úchyty. Úzkost umocňoval pocit, že ačkoliv jsme dolů slezli, opačným směrem to bude takřka nemožné. Vzápětí jsme ovšem pochopili, proč jsme sem šli. Jeskyňka s malým vodopádem uprostřed měla takovou atmosféru, že kolem zavládlo všeobecné veselí. Zapsali jsme se do knížečky a vyrazili – i když jinou cestou – nazpět.


V tábořišti jsme si jen chvilku odpočinuli a už jsme byli opět na nohách. Hned zkraje jsme viděli nádherné totemy, z nichž jeden byl vysoký odhadem 8 metrů, napili jsme se u dobré vody a tak jsme si říkali, že to bude příjemná procházka. Prozkoumávali jsme různá skalní zákoutí, vhodná místa na bivak a pak jsme zcela sešli z cesty a prodírali jsme se houštím. Při odpočinku nám bylo řečeno, že po překročení následující pasáže už není cesty zpět. Nikdo necouvl a tak jsme šli na to. Čekala nás cesta skákání po kamenech, překračování hlubokých děr, obcházení všelijakých nebezpečných úskalí. Pár horkých chvil nás potkalo. Například když Hudlan stoupl na zem, která tam nebyla a zůstala mu koukat pouze hlava a zbytek těla měl kdesi pod sebou. Přibližně po hodině a půl tohoto dobrodružství jsme dorazili k průsmyku, kde jsme se všichni napili z protékajícího potoka a měli jsme radost, kolik jsme toho už ušli, jsme se dozvěděli, že to bylo pouhých 300 metrů. Dále už cesta byla o trochu schůdnější, ale zato jsme jich měli na výběr hned několik. Prvními dvěma to nešlo, ale nakonec jsme na vrchol skal přece jen vystoupali a naskytla se nám překrásná vyhlídka. Smrťovka byla úspěšně za námi a můžeme jen poděkovat Cígovi, že nám ukázal tohle bezvadné místo. Cestou zpět, která byla už po opravdové cestě, jsme narazili na hledače pokladů v podání Buvára a Wohryzka. Jejich pozdější objev byl opravdu nečekaný – dvacetikoruna.


Opět v tábořišti někdo jen tak relaxoval, někdo se rozhodl jít vykoupat, a tak získat obdiv a podporu místních vesničanů a někdo ještě vyrazil na nedaleký kopec jménem Hvězda přes Kovářovu rokli. Cestou jsme viděli krásné skalní útvary jako ležícího mnicha, kočku, mušli, divadlo a další. Večer už jsme rozdělali oheň a vyndali buřty, zpěvníky a dobrou náladu z celého dne, která ještě narůstala díky skvělé partě. Uteklo to jako voda a já už slyším Hanze, který byl po ránu tak unavený, že nám přijel udělat budíček sirénou z favorita. Následovalo balení a uklízení a objímání na rozloučenou. Nikomu se nechtělo odjet, ale nedalo se nic dělat, rozjeli jsme se do různých směrů a těšíme se brzy na shledanou.



Sepsal Jagger